Určitě znáte ten pocit, kdy jdete ulicí, parkem, lesem a najednou potkáte myšlenku. Svoji myšlenku. Takovou tu větší, silnou. Něco vám dojde, jako když dva dílky puzzle zapadnou do sebe. Někdo tomu říká aha moment. Většinou tyto myšlenky přichází, když jste v pohybu, někam se přesouváte. A mě taková myšlenka minulý týden u přehrady taky potkala. A ráda se s vámi o ni podělím.
Dívala jsem se na střechy kolejních budov, kde jsem čtyři roky žila. Vracím se ve vzpomínkách zpět o 14 let, uvědomím si, jak jsem to tam upřímně zbožňovala. Byl to takový můj malý šťastný svět, ve kterém jsem se snažila plnit si své drobné sny. Drobné sny, ze kterých vznikají ty velké. Už v této době jsem měla ve svém životě řád a přehled. Bylo to hlavně díky tomu, že jsem tam měla jen to, co POTŘEBUJI + co UNESU na svých zádech = LEHKOST BYTÍ. Člověk se pak lépe soustředí na své sny a cíle, zároveň je více spojen se svým vnitřním já. Už tehdy jsem pochopila, že NEŘÁD a NESOULAD jsou rozptylující faktory, které brzdí v cestě vpřed.Pohled od střech kolejních budov mi slétne dolů k vodě. Vzpomenu si na poslední dovolenou u moře.
Střih, klapka, posun o dva roky zpět.
Dovolená, moment, kdy si dovolujeme odjet od všeho – věcí, povinností. Na chvíli si dovolujeme žít naplno pro sebe a své blízké. 
Jedeme na první dovolenou s naší dcerou do mini apartmánu 1 + kk. Je to oáza. Náš malý šťastný svět, kam jsme si vzali jen to, co POTŘEBUJEME a UNESEME na svých zádech a ve svých rukách. V našem 1+kk bylo vše malé a poloprázdné, věci denní potřeby měly své místo. Člověk tak měl čas upřít pozornost na sebe a své blízké. Vnímal více přítomný okamžik.
Přemýšlela jsem, proč máme v sobě nastaveno, že si na dovolené odpočineme více než doma. Asi je to tím, že si tam nevezeme ty úkoly a přebytečné věci. Ve chvílích, kdy si doma potřebujeme odpočinout, tak na nás v podvědomí volá polička s neutřeným prachem, pračka, kterou je potřeba naplnit, podlaha, která se chce lesknout, email, který má být odeslán, složenka, která chce být zaplacená…Zkrátka věci, které nestíháme, valíme před sebou, až se z některých stávají kostlivci.
Střih, klapka posun do současnosti
Jdu tedy kolem přehrady, dívám se na střechy kolejních budov a vodu, která mi evokuje dovolenou. Najednou přiletí má aha myšlenka. Oba tyto postřehy, jak z kolejního života, tak z pobytu na dovolené lze praktikovat i v běžném životě. Co spojuje život na kolejích a na dovolené?
Došla jsem k výsledné rovnici:
„1. Zbavíme-li se nepotřebných věcí + 2. Vyřešíme-li si své kostlivce díky sebedisciplině a dobrému plánování činností = Pak budeme moci i doma odpočívat jako na dovolené. Budeme se lépe soustředit na sebe, na přítomný okamžik a své blízké.“
S bodem č. 1. Vám ráda pomohu TADY, bod 2 přijde plynule sám po splnění bodu 1. Příště už si nebudete muset brát dovolenou od svých nepotřebných věcí a nahromaděných kostlivců. Pojedete, to ano, ale za poznáním nových míst a lidí. Žiji tuto rovnici a věřte, že opravdu funguje. Pro více informací klikněte TADY.
