Od dětství jsem vášnivý čtenář. Jako dítě jsem milovala dobré knížky, s jejichž pomocí jsem mohla prožívat tolik různých dobrodružství na mnoha místech naší planety i mimo ni. Jak jsem rostla, tak se i spektrum literatury měnilo. Převážně dětské a dobrodružné knihy byly postupně nahrazovány povinnou četbou, odbornou literaturou, psychologií, filosofií. Nicméně k dětské literatuře mám vzhledem k pedagogické profesi stále blízko a ráda si ji i teď čtu. Za svůj život jsem přečetla stovky knih. Přesto většinu přečtených knih u mě doma už nenajdete. Nejde to, nevešly bychom se sem s nimi.
Dřív jsem žila v přesvědčení, že knihy jsou cenné, posvátné a mají být všechny součástí našich domovů. Protože kam s nimi. Knihu přeci nevyhodíš? Ale to bylo mé dřívější já. Posun vpřed nastal, když jsem jakoby svou knihovnu částečně zavřela a řekla si, že s každou novou knihou jednu starou vyřadím, ale bylo to řešení jen na půl cesty.
„V dnešním předimenzovaném světě je tolik knih, že pokud bychom chtěli vlastnit všechny, které se k nám za život dostaly, vytvoříme domov knihám, ale ne sobě samým.“
Když jsem pak později hloubkově vyklízela a čistila domov od zbytečností, úklid knihovny nastal až jako poslední fáze celého procesu. Bylo to z toho důvodu, že knihovna působila uspořádaně, ale i proto, že bylo potřeba si leccos uvědomit a srovnat v hlavě. Proto by následující řádky měly posloužit k zamyšlení. Abychom dokázali přemýšlet nad tím, které knihy vpustíme do našeho světa a ubytujeme je, které naopak jen překročí práh, lehce se ohřejí a půjdou zas dál.
Jak poznáme srdcovku?
Pokud odpovíte na následující otázky 4x ANO, je to srdcovka. Patří Vám a Vaší knihovně.
- Co mi kniha dala: Má přidanou hodnotu, hloubku? Posunula mě někam? Pomohla mi?
- Chci ji po přečtení číst znova?
- Vím, že se ke knize chci vracet. Mám k ní pouto.
- Pokud bych si chtěl/ la psát poznámky z knihy, opsala bych téměř celou knihu.
Pozor! Naše osobní knihovna by měla růst s námi. To znamená, že dnes to může být srdcovka, ale za rok se někam posuneme ve svém osobnostním růstu, jsme někdo jiný. A ten někdo jiný už nepotřebuje dávnou srdcovku, je teda potřeba obměnit obsah. To zjistíme opakovaným čtením, ke kterému se zavazujeme v bodě 2.
„Srdcovku poznáme tak, že pokud bychom si z knihy chtěli vypsat pár poznámek, opsali bychom ji celou.“
Kam s knihou, kterou chceme vlastnit?
Do knihovny. Dnes se již v bytech z klasické knihovny ve stylu masivního nábytku ustupuje. Myšlenka je jednoduchá. Jde o snahu provzdušnit prostor. Proto jsou knihovny měněny většinou na závěsné police. Někdo má
jednu, někdo víc. Je to individuální. Ale upřímně, pokud místo máte, tak není nad to si sednout s kávou, či čajem ke knihovně a obdivovat energii knížek, listovat a číst…
Měla jsem také knihovnu, otevřenou regálovou, ale protože nebylo místo, regálový nábytek změnil funkci. Z knihovny se stal prostor pro hračky. Knížky putovaly do polic na zeď. Po vzoru sousedky jsme zvolili police hned u stropu. Police u stropu nezaberou životní prostor, přesto se do nich hodně vejde a zateplí to byt. Líbily se nám i neviditelné knihovny, ale nakonec z ekonomických a prostorových důvodů máme viditelné bílé police.
Neviditelné knihovny? Nevíte, co mám na mysli? Jde o jakousi kostru, pevný kovový systém, který drží knihy při zdi. Knihy jsou v komínku v horizontální poloze. Celý efekt pak vypadá, jako by knihy ve sloupcích levitovaly. Výhoda je, že pokud ze sloupce chcete knihu uprostřed, nemusíte všechny knihy přerovnávat, jednoduše ji vyndáte, vnitřní kostra vše drží. Více najdete TADY
Jak rovnat knihy v knihovně?
Je to individuální. U větších knihoven převažuje klasika podle abecedy. Moje menší policová knihovna je podle žánrů. Nyní je moderní rovnat i podle shodných barev obalů knih. Pokud máme jednu poličku knih, tak rovnáme spíš podle velikosti od největší po nejmenší a ty, které jsou shodné, můžeme dát do menšího komínku na sebe.
Kam s knihou kterou vlastnit už nechceme?
- Můžeme ji darovat někomu blízkému, nebo do veřejných, či kavárenských knihoven, nebo do knihobudky.
- Také ji můžeme vyměnit za jinou. Např. ve skupině na Facebooku TADY
- Můžeme ji prodat na bazarech s knihami. Pár linků je tady:
- Pokud chcete prodat po jednom kuse se 100 % ziskem, zvolte: Bazar knih TADY nebo Sbazar TADY, na Facebooku může zvolit skupinu TADY
- Pokud chcete prodat do 10 ks, zkuste Trhknih – skvěle zastřešená služba, berou si ale 15 % z ceny vámi prodávané knihy. TADY
- Pokud chcete prodat kolem 30 ks, zkuste Reknihy – služba, která udělá vše za vás, bere si 50% z prodeje, vy knihy pouze vyfotíte a pošlete zásilkovnou v balíčku. TADY
- Pokud máte přes 100 ks a nechcete to řešit, zvolte např. Antikavion – přivezou, proberou, nacení, zaplatí, odvezou. TADY
„Řekni mi, co čteš, já ti povím, kdo jsi.“ (Anglické přísloví)
Upřímně ten pocit, že máme opravdu jen ty knihy, které chceme a máme k nim vztah, je nepopsatelný. Stojí za to se nad tím zamyslet a prokousat se postupně zdánlivě uspořádanou knihovnou. Když už to jednou uděláme, tak s každou novou knihou, která v budoucnu přijde, budeme zacházet podle 4 otázek výše. Pak už nebudeme mít v knihovně brak, plevel, ani knihy, které nás vlastně nijak neoslovují.
„Proč doma uchovávat detektivku, když už víme, že vrah je zahradník?“
Určitě nejsem radikální minimalista. Ten by vám řekl: „Všechny knihy pryč.“ Domnívám se, že dobré knihy nejsou zbytečné, posouvají nás dál, rozšiřují slovní zásobu, vzdělávají nás, odpočíváme u nich…Kniha je přítel. Knihovna, ať je jakkoliv velká, je jakousi duchovní stránkou domova. Více o mém domově a vyklízení najdete také v mém e-Booku: Jak se zbavit nepotřebných věcí za 21 dní.
Přeji krásné dny s dobrými knihami!